Plzeňsko červenec 2017

V pondělí 17. července 2017 jsme naložili auto a vydali se po silnici směrem k Plzni. K večeru jsme dorazili do Autokempu Hnačov, který ležel poblíž rybníka. Měli jsme štěstí a chytnuli jsme prázdnou chatku, takovou to klasikou táborovou. Dvě palandy a stoleček. Budova se sprchami a záchody evidentně nedávno postavená, vevnitř spoustu sprch s dveřmi a předsíňkou před samotnou sprchou. Na plácku mezi dalšími chatkami byl rozestavěný bazén.

V úterý jsme vyjeli do města Klatovy, které mě upřímně moc neoslnilo. V tomto místě jsme chtěli především navštívit katakomby s mumiemi. Při kupování lístků nám byl nabídnut i vstup do pavilonu skla s výstavou secesního skla. Mumie byly fascinující, ale secesní sklo zase esteticky příjemnější.
Z Klatov jsme přejeli k vodnímu hradu Švihov, kde jsme se kromě hradu po obchůzce vodního příkopu objevily taky vydry.

Dali jsme přestávku po kulturních památkách při procházce krásným kouskem přírody, naučnou stezkou Žďár. Les, rybníčky, americká zahrada se zajímavými keři a stromy. Poslední zastávkou před Plzní bylo Muzeum techniky a řemesel v Koloveči na které jsem téměř zapomněla, protože se tam nesmělo fotit, a z toho důvodu prozatím není v mapce na konci článku. Jednalo se o expozici všelijakých třeba již zaniklých řemesel s popisky předmětů i dovysvětlením, kdo to byl například ledař. Mě klasicky trvalo strašně dlouho, než jsem si všechno pečlivě prohlédla. Součástí jsou i na prodej keramické výrobky rodinné firmy.

Mířili jsem k Plzni, kterou jsme původně chtěli těsně minout, abychom se v ní nezamotali, ale to se nám nepovedlo. Po strastiplném hledání kempu jsme se na další tři noci ubytovali pod stanem v Autokempu Bolevák. Který se nachází na břehu Bolevského rybníka na okraji Plzně. Vzhledem k poloze se zde vyskytovalo mnoho cizinců, jak Holanďané, Němci, tak Francouzi, a myslím, že jsem si všimla SPZ Španělů. Kemp byl mnohem obsazenější, sprchy bez závěsů, poblíž fajn restaurace zastávka MHD.

Ve středu jsme se vydali do Plzně městskou hromadnou dopravou. Jízdenka pro jednoho dospělého na 24 hodin nás stála 70 Kč. Podle instrukcí z recepce jsem jeli ze zastávky Malý Bolevec autobusem na Okounovou a odtud tramvají číslo 1. na Sady Pětatřicátníků  (což mi zní dost komicky, ale po troše googlení jsem zjistila, že to nenaráží na lidi kterým je pětatřicet, ale na 35. pěší pluk). Odtud je výhled na místní synagogu a odtud jsme také již pohodlně došli na náměstí Republiky s katedrálou svatého Bartoloměje. Odtud to podle letáku z informačního centra bylo kousek do vchodu do plzeňského podzemí v ulici Veleslavínova, které jsme se rozhodli prozkoumat.

Byl čas oběda, tak jsem se na moje přání vydali na indické jídlo. Našla jsem jednu restauraci poblíž náměstí v mobilu na mapě, ale ve realitě jsme jí museli minout, tak jsem se od náměstí kapku vzdálili na Americkou ulici. Tam už jsme indickou restauraci lehce našli. Po dobrém obědě jsme s mamkou zašly do pobočky secondhandu Secondhelp (což se sociální firma, která zaměstnává zdravotně znevýhodněné). Přepravili jsme se k plzeňskému pivovaru, což si si skoro nevybavuju, asi jsem byla příliš pohlcená svým páskem ze Secondhelp. Jak jsme se přesvědčili, když jsme vystoupili na zastávku dál než jsme měli, jedná se opravu o obrovský areál. I když pivo nemusím, prohlídka byla velmi zajímavá a napít se ve sklepích pivovaru piva rovnou ze sudu byl zážitek.

Čtvrtek jsme věnovali návštěvě Zoo a dinoparku. Zase jsme jako ve středu vystoupili na Sadech pětatřicátníků, což byla trochu chyba. Měli jsme vystoupit trochu dřív a pak to dojít nebo přestoupit a vystoupit na zastávce Zoologická zahrada. Tak jsme museli jet kousek zpátky. Zoo a dinopark jsou určené především pro děti, ale i tak jsme si to docela užili. Skutečně nám to zabralo celý den.

Večer jsme se prošli po břehu Boleveckého rybníka, což je moc krásné místo, obzvlášť při západu slunce.

V pátek jsem opustili kemp s tím, že se zajedeme podívat do Air parku Zruč. Ještě nebylo otevřeno a rodičům se nechtělo čekat, tak jsme jeli dál podívat se na malou zříceninu letohrádku Kamýk u obce Osek.

Posledním zastávkou na naší dovolené bylo město Březnice. Zde jsme po oběde navštívili renesanční

zámek Březnice. Mamka zůstala v prázdném zámeckém parku já s taťkou jsem se vydala na prohlídku. Snad poprvé se nám stalo, že s námi na prohlídce skoro nikdo nebyl, na zámku i v parku panoval naprostý klid, možná to bylo dobou, netuším.

Pokud by vás zajímalo rozsáhlejší vyprávění o této dovolené (s odbočkami od tématu), je tady.